Profesor Friedrich Graf von Westphalen (narozen 23. července 1940) patří mezi významné současné německé právníky, kteří se prosadili jak v právní vědě, tak i v právní praxi. Dříve než se začal věnovat advokacii, působil několik let v oblasti své druhé velké vášně – žurnalistiky. Svou profesní dráhu zahájil jako redaktor pro zahraniční politiku týdeníku Rheinischer Merkur v Kolíně nad Rýnem. Již od roku 1965 působil jako zpravodaj z USA pro týdeník Echo der Zeit, později i pro Rheinischer Merkur, kde se věnoval otázkám zahraniční politiky.
Od roku 1973 působil jako advokát v Kolíně nad Rýnem. Jeho kancelář v průběhu let výrazně rostla a stala se uznávanou advokátní společností – Friedrich Graf von Westphalen & Partner, která dnes sdružuje přibližně 130 právniček a právníků. Kancelář se specializuje především na oblast národního a mezinárodního hospodářského práva a má pobočky v Kolíně, Düsseldorfu, Frankfurtu, Freiburgu, Alicante a Bruselu. Odborné zaměření profesora von Westphalena zahrnuje mezinárodní smlouvy, odpovědnost za výrobky, odpovědnost manažerů a všeobecné obchodní podmínky včetně procesního zastupování. Od roku 2020 již není členem této kanceláře a působí jako samostatný advokát ve městě Lohmar.
Jako právní vědec je profesor Friedrich Graf von Westphalen autorem nebo spoluautorem více než šedesáti právnických monografií, v nichž průkopnicky zpracoval témata jako financování exportu, odpovědnost za výrobky, všeobecné obchodní podmínky a leasingové právo. Jeho díla představují zásadní přínos pro obchodní a hospodářské právo. Je šéfredaktorem časopisu Internationales Wirtschaftsrecht (IWRZ, vydavatelství Nomos) a členem redakčních rad časopisů Betriebs-Berater, Recht der Internationalen Wirtschaft, Zeitschrift für Wirtschaftsrecht (ZIP), Monatszeitschrift für Deutsches Recht a Entscheidungssammlung für Wirtschaftsrecht (EWiR).
Zvláštní pozornost si zaslouží jeho působení v rámci společnosti Karlovarské právnické dny. Od jejího založení v roce 1991 se profesor Friedrich Graf von Westphalen aktivně podílí na její činnosti. Po smrti svého bratra Eduarda Grafa von Westphalena, spoluzakladatele této společnosti, byl v roce 2011 zvolen jejím prezidentem – funkci, kterou vykonává dodnes. Společnost vznikla jako reakce na potřebu obnovy a transformace nejen právního řádu, ale především právního myšlení v bývalém Československu po roce 1989. Profesor Friedrich Graf von Westphalen sehrál klíčovou roli při rozvoji této konference, která se během více než tří desetiletí etablovala jako jedno z nejvýznamnějších právnických fór ve střední Evropě. Stala se místem setkávání odborníků z oblasti právní vědy, justice a právního poradenství – z různých zemí a s různou specializací. Díky jeho věhlasu a vědecké autoritě a kontaktům přijala řada z nejvýznamnějších německých a rakouských právníků pozvání k účasti na těchto konferencích. ;Sám rovněž pravidelným odborným příspěvkům a osobní účasti přinášel českým a slovenským právníkům vždy nové pohledy se zřetelem na aktuální vývoj evropského práva. Vycházel přitom ze svých vlastních zkušeností z procesu europeizace německého práva. V právnické odborné veřejnosti je vnímán nejen jako vynikající expert a vědec, ale i jako morální autorita, jejíž ušlechtilost a velkorysost jsou trvalým zdrojem inspirace nejen pro právníky. Za svou dlouholetou podporu mezinárodní vědecké spolupráce v rámci Karlovarských právnických dnů byl oceněn Pamětní plaketou Slovenské akademie věd. Pro tyto jeho zásluhy mu v roce 2013 mu tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová udělila nejvyšší vyznamenání ministerstva „Bene Meritus“.
V roce 1994 byl zvolen do představenstva Pracovní skupiny pro mezinárodní hospodářské právo, kterou následně deset let vedl. V roce 2003 byl zvolen do prezidia Německého advokátního svazu (DAV) a v roce 2004 byl jmenován jeho místopředsedou se zodpovědností za oblast evropského práva. Významnou roli sehrál také v Radě evropských advokacií (CCBE) v Bruselu, kde od roku 2010 vedl německou delegaci. Jako předseda Výboru pro evropské smluvní právo vypracoval celou řadu významných stanovisek k dalšímu rozvoji evropského smluvního práva.
Profesor Friedrich Graf von Westphalen se od roku 2008 aktivně podílel na založení European Law Institute ve Vídni. Dvakrát byl zvolen do jeho výkonného výboru. Cílem tohoto institutu je přispívat ke zlepšování evropské legislativy – prostřednictvím odborných stanovisek a posudků od expertů z celé Evropy k otázkám evropského práva.
Jako uznání za jeho rozsáhlé odborné a praktické zkušenosti v oblasti přeshraničních právních vztahů byl profesor Friedrich Graf von Westphalen pověřen vedením jednoho z odborných panelů na Světovém kongresu Mezinárodní akademie srovnávacího práva (IACL) v Berlíně (od 27. září 2026).
Vážený pane profesore, přijměte, prosím, upřímné blahopřání členů CVámi vedené společnosti Karlovarské právnické dny k Vašim 85. narozeninám. Velmi si vážíme Vašeho celoživotního přínosu k rozvoji evropského právního myšlení, Vaší odborné podpory právnické komunitě ve střední Evropě, jakož i Vašeho neutuchajícího osobního úsilí o mezinárodní vědeckou spolupráci i prostřednictvím konferencí Karlovarské právnické dny.
J.V. z pověření představenstva KPD

Vážené dámy,
Vážení pánové,
je mi velkou ctí, že mohu pronést pár slov, které by charakterizovaly prof.
Hajna a jeho dílo. Publikace pana profesora jsou dobře známé a dohledatelné, ostatně utvářely a ovlivnily významnou část české komercialistiky. Nemohli je minout právníci, kteří se věnují právu nekalé soutěže a zcela jistě ani ti čtenáři, kteří rádi čtou fejetony (nejen) v právnických časopisech.
Mnozí v tomto sále měli to štěstí a setkali se s prof. Hajnem osobně. Zažili
gravitační sílu jeho osobnosti a nesou si v sobě vzpomínky na jeho přednášky
a semináře či na jiná osobní setká(vá)ní s ním.
Moje první zkušenost s panem profesorem byla distanční. Do mého života
vstoupil as tím nejlepším možným způsobem: knihou. Konkrétně knihou „Jak se
píší knihy“, kterou jsem četl ve svých sedmnácti, rok před mým nástupem na fakultu. Kniha byla skvělá, byla opravdu o tom, jak se píší (ale také čtou) knihy. Na základě čtení knihy jsem si vytvořil optimistickou domněnku, že právnická fakulta v Brně bude plná
„Hajnů“. Tedy, nečekal jsem, že každý na fakultě bude jako profesor Hajn, v takové iluzi jsem nebyl, ale říkal jsem si, když „Hajnem“ bude alespoň každý druhý na fakultě
a ten zbytek budou jako postavy, o kterých píše, bude to úžasná
fakulta. Pak jsem pochopil, že Hajnů na fakultě zas tolik není a nebude. A zhruba ve třetím ročníku mi došlo, že počet Hajnů na fakultě se rovná… jedné.
O profesoru Hajnovi hodně vypovídá přezdívka, kterou dostal od svých kolegů a podřízených na fakultě: SLUNÍČKO. Člověk po setkání s ním odcházel s lepší náladou, než se kterou k něm přišel. A to vůbec není samozřejmé, uvážíme-li, kolik zádumčivých bubáků v právu máme. (Omlouvám se překladatelům za ten podivný termín… vlastně by mě zajímalo, jak to přeloží).
Málokdo naplňuje zásadu neminem laedere tak poctivě a trvale, jako právě pan
profesor. Nevybavuju si situaci, kdy by byl k někomu hrubý či neuctivý, kdy by někoho ponižoval nebo byl arogantní. Ostatně ve výuce právního psaní dávám příklady elegantních formulací a decentní formy polemiky právě výběrem z publikací profesora Hajna. Osobně vedená či ostrá polemika je Hajnovi cizí, vždy je schopen oddělit myšlenku od jejího nositele.
Záhadou, kterou si neumím vysvětlit, je schopnost pana profesora nevzbuzovat negativní projekce. Nevím, jak to dělá, že si do něj jiní nepromítají vlastní hříchy a poklesky (to je tady na Zemi oblíbená kratochvíle). Snad za tím byla dobrá znalost sama, snad proslulý smysl pro humor a sebeironii, ale vůči Hajnovi nemá nikdo potřebu se negativně vymezovat. Nebere jej jako protivníka, ani jako projekční plátno vlastních stínů (a pokud již projekce jsou, jako možná teď u mě, jsou pozitivní).
O člověku mocně vypovídá to, jak se chová k podřízeným, a vůbec k osobám, které jsou
nominálně tzv. „nižšího“ společenského postavení. O něčem svědčí fakt, že profesor Hajn má neformální (ale personálně vydatný) fanklub, který založily naše knihovnice. Když dorazí do knihovny, je vítán jako rocková hvězda svým fanklubem. A „fanynkám“ září oči ještě několik hodin po jeho odchodu.
Další vlastností prof. Hajna je jeho uhrančivost. Hajn mě zejména svým literárním mistrovstvím svedl stejně jako generace přede mnou k zájmu o obchodní právo …a dokonce k myšlence, že třetinu obchodního práva tvoří právo nekalé soutěže!
Konstatování typu „děkuji za inspiraci a přivedení k oboru“ je běžné u
bývalých žáků, kteří se snaží navazovat na svého učitele. Ale Hajn svým žáků
dal daleko více: ukázal jim, že právo můžeme vnímat i jinak než jako předmět
analýzy a pragmatický nástroj obživy: že jej můžeme brát jako literární zážitek, magii, umění, zábavu… prostě jako předmět celoživotní fascinace.
Shodou okolností dnes není profesor Hajn daleko od nás. A tak mu na tu (nevelkou)
dálku mávám, přeji hodně síly a energie do dalších let a těším se se spolu s ním z dnešního vyznamenání i z dnešního večera.
Josef Kotásek

Vážené dámy, vážení pánové, milý Kájo,

dostalo se mi cti a potěšení polooficiálně a polovážně oslovit Karla Eliáše v této vzácné a ctihodné sešlosti, která jej přitom vesměs výborně zná. Snad na mě padla volba proto, že se s ním po desetiletí přátelím a že tradičně patříme do souboru „apoštolů“, kteří se pravidelně otáčejí na „orloji“ Karlovarských právnických dnů.

Karel Eliáš věří hvězdám. Před léty vyhotovil mně se ženou dokonce docela zdařený a přiléhavý párový horoskop. Takže i já se obrátím s důvěrou k poselství hvězd.

Karel Eliáš je zrozen ve znamení Býka. I to mě s ním možná trochu sudokopytnicky spojuje: on Býk, já Bejček. Býci jsou obecně velmi tvrdohlaví v mnoha oblastech svého života – mají silnou nechuť ke změnám. Karel je tedy přímo typický příklad staromilské „konzervy“, ražení s prominutím až mile císařsko-královského. V právním oboru se to projevuje tak, že Karel kromě vysoké všeobecné humanitní vzdělanosti imponuje ojedinělou rozhleděností v prvorepublikovém (a ještě i císařsko-rakouském) soukromém právu a v jeho doktríně a stal se tak trochu jejich vyslancem, působícím v našem čase. Karel Eliáš věří hvězdám. Před léty vyhotovil mně se ženou dokonce docela zdařený a přiléhavý párový horoskop. Takže i já se obrátím s důvěrou k poselství hvězd.

Když se astrologický Býk ustálí se svými rutinami, je zapotřebí velkého úsilí, aby se změnil. Není jen tvrdohlavý, ale také silný. Mimo jiné je také velmi metodický. Jeho odhodlání a pracovitost jsou také důvodem, proč dosahuje úspěchů. Býci jsou prý tvrdohlaví dělníci, kterým vůbec nevadí „zašpinit si ruce“. Právě to nás u Karla Eliáše jakožto „otce“ či „porodníka“ našeho občanského zákoníku ostatně asi vůbec nepřekvapí.

Býci jsou dále známi svou odhodlanou povahou a cílevědomostí. Nesou rysy býčí vytrvalosti a také vysoké úrovně produktivity a prý rovněž údajné schopnosti dodržet termíny. No, tady nevím, jestli znamení hvězd Karlovi trochu nefandí; co na to říkáte, Honzo Tuláčku (coby majiteli nakladatelství Leges) a Vláďo Zoufalý (jakožto „vicenežpresidente“ Karlovarských právnických dnů a editore konferenčních sborníků)?

Býk prý také sluje svými nedostatky v oblasti empatie a bývá emocionálně velmi uzavřený. Poznáváte jej, vážení hosté, v této charakteristice? Karel sice opravdu nenosí srdce na dlani, ale taky to neznamená, že by je měl v kalhotách. Myslím, že je nosí na pravém místě.

Pracovní místa a činnosti zaměřené na lidi nejsou pro Býky vhodné. To asi na Karla coby vyhraněného introverta rovněž sedí. Býci jsou pečliví a soustředí se raději na jediný úkol, na kterém pracují dlouhodobě. I tady se astrologická pranostika na Karla hodí – tak třeba právě ten olbřímí úkol – dotáhnout do úspěšného konce práce na občanském zákoníku – vyžadoval opravdu velmi pevnou a „dlouhou“ vůli.

Býk také obdivuje krásu. Karel je věru velký krasomil a jeho slabost pro umění a krásu je všeobecně známa. On však krásu nejen obdivuje, ale dokáže ji dokonce vidět i tam, kde podle obecného vkusu vlastně ani není. Jednou se mi dokonce svěřil s myšlenkou, že ty přesložité právní rozbory, kterými žije, jsou prý moc krásné… To je jistě pozoruhodný posun krasocitu, který ale právě Karlovi bezvýhradně věřím. De gustibus non est disputandum.

Karel Eliáš přesvědčil a stále utvrzuje výsledky své práce, že je nejen skvělý odborník, ale dnes již div ne INSTITUCE. Tato instituce je od počátku spojena s jinou ctihodnou institucí, s Karlovarskými právnickými dny, s nimiž se vzájemně obohacují. Proto si Karel při příležitosti svého jubilea zaslouží ocenění Karlovarských právnických dnů a naše poděkování a uznání za jeho přínos.

Přejeme Ti, Kájo, vážený pane profesore, abys v dalších letech rozvíjel obě tyto instituce, svoji i naši, a abys přitom byl i zdráv a v osobním životě spokojen a šťasten!